Exploze Babylonu tak trochu jinak... *6*

Pondělí v 12:00 | Klér a Janča |  Exploze Babylonu tak trochu jinak...
Brian: "Jen jsem potřeboval na vzduch, Justine.. co se stalo?" začínal jsem mít pocit, že je na mě trochu naštvaný. Na jednu stranu jsem se nedivil, ale... já fakt nevím, jak takovýhle věci zvládat.

Justin: "Měl jsem noční můru," vydechl jsem. Nevěděl jsem, co dělat. "Měl jsem o tebe strach. Zdálo se mi... že jsem tě ztratil."

Brian: "Jsem v pohodě," pohladil jsem ho po vlasech. "Nechceš jít dál, Justine?" zeptala se Linds. Justin jen přikývl a vešel. Holky mu hned taky nabídly jídlo, kupodivu si dal a celé ho snědl. Byl jsem rád, ale něco mi říkalo, že tohle nic neřeší.

Justin: "Promiň, že tolik vyvádím... fakt jsem se bál. A už jsem to nevydržel." Přisedl jsem si blíže k Brianovi a objal ho, když jsem dojedl.

Brian: Linds s Mel po sobě koukaly, myslím, že byly jeho chováním zaskočené... stejně jako já.
 

Exploze Babylonu tak trochu jinak... *5*

10. ledna 2018 v 16:05 | Klér a Janča |  Exploze Babylonu tak trochu jinak...
Justin: "Už mě nebaví to, jak se o mě každý strachuje, je mi fajn," pustil jsem Brianovu ruku a naštvaně odešel do postele... všechen strach se pomalu měnil ve hněv.

Brian: Měl jsem dost... v jednu chvíli je jako hromádka neštěstí a v tu další plive oheň. Já už vážně netuším, co s ním mám dělat. Zatracenej výbuch v Babylonu... možná mě to konečně přimělo říct, že ho miluju, ale vidět ho takhle... "Bude v pohodě?" jo Maikey, kéž bych na tohle znal odpověď.

Justin: Praštil jsem sebou do postele a nevěděl, co dělám, co udělat, co budu dělat... abych se zase vrátil do normálu. Napadlo mě, že bych mohl něco nakreslit. Vzal jsem si svůj skicák a začal si něco čmárat. Trochu mě to uklidnilo

Brian: S omluvou jsem Maikeyho poslal pryč. Hned na to jsem se vydal do ložnice, Justin kreslil, alespoň něco pozitivního. Ale ignoroval mě, věděl jsem, že bude lepší nechat ho být. Pár hodin jsme proto byli každý na svém písečku.

Exploze Babylonu tak trochu jinak... *4*

6. ledna 2018 v 19:30 | Klér a Janča |  Exploze Babylonu tak trochu jinak...
Brian: S Debbie jsme na něj koukali a nevěděli, co říct. Byl jako tělo bez duše... Jako podělanej duch. "Justine, zlatíčko, co se děje?" promluvila Debb a posadila se vedle něj.

Justin: Natiskl sem se na Briana, jak nejvíce to šlo. "Já... mám strach," šeptl jsem, bál jsem se i mluvit. Měl jsem, kurva, velkej strach, ale sám jsem nevěděl z čeho.

Brian: Neměl jsem slov... Justin je silný... Nerad dává najevo, že by se něčeho bál... Ale tohle... Nevěděl jsem, co na to říct. A Debb podle všeho taky moc ne... "Nemáš se čeho bát, Sunshine," pohladila ho po vlasech.

Justin: Přikrčil jsem se. "Asi bych měl dojít k nějakýmu podělanýmu psychologovi..." vydechl jsem. Jsem na to asi špatně.. moc špatně. "Briane... j-já, chci domů."

Brian: "Žádnýho psychologa nepotřebuješ," promluvil jsem rázně, začínal jsem toho mít dost. Ale Justin se najednou zvedl a šel pryč. S Debb jsme byli naprosto beze slov.
 



Exploze Babylonu tak trochu jinak... *3*

2. ledna 2018 v 19:15 | Klér a Janča |  Exploze Babylonu tak trochu jinak...
Justin: "M-myslíš to vážně?" Zaskočilo mě to... nevěřil jsem, že to někdy od něho uslyším. Nemohl jsem z něho spustit oči. Strašně zvláštně se zatvářil, jako by to myslel ze srandy. To nadšení ze mě opadlo. A sklopil jsem pohled. "Nikdy jsem nic nemyslel vážněji," ozvalo se po chvíli.

Brian: Netušil jsem, že ho budu muset přesvědčovat o tom, že to myslím vážně... ale na druhou stranu asi se není čemu divit v mém případě. "Justine?" chytil jsem ho za bradu a donutil ho se na mě podívat. "Opravdu tě miluju."

Justin: Zalily se mi oči slzami... A i přes veškerou bolest jsem si ho přitáhl k vášnivému polibku. Tohle řekne víc, než tisíc slov. Jeho hřejivá dlaň mě velmi opatrně hladila na boku. Nemohl jsem tomu uvěřit.

Brian: "Miluju tě a tečka... vím, měl jsem to říct už dávno," sám jsem nevěřil tomu, že se mu tu takhle přiznávám, ale je to tak, měl jsem to udělat už dávno. Místo toho jsem čekal a skoro ho ztratil... už nikdy nechci zažít ten pocit, že bych o něj přišel!

Justin: Nemohl jsem tomu uvěřit. Naše obětí přerušilo klepání na dveře. Lehl jsem si a Brian mi otřel slzy štěstí. Přišla sestřička... "Je mi líto, ale budete muset odejít. Pan Taylor musí odpočívat." Začal se zvedat... "Ne! Prosím... neodcházej."

Nový rok 2018

31. prosince 2017 v 18:37 | Klér |  Pro vás

Milí čtenáři,
rok 2017 bude již za pár hodin u konce a já bych vám strašně ráda chtěla popřát... všechno nejlepší a jak se říká... hlavně hodně zdraví v roce 2018!
A moc bych si přála, aby se vám nadále líbil tento blog, sice tu nejsem tak dlouho, ale jsem vděčná za jakýkoliv názor a přečtení!

Tak a zase v příštím roce! <3
PS: Nemohla jsem se rozhodnout, který je hezčí, tak tu jsou obě verze. :D Snad se také líbí.







Exploze Babylonu tak trochu jinak... *2*

29. prosince 2017 v 18:44 | Klér a Janča |  Exploze Babylonu tak trochu jinak...
Brian: Pořád jsem čekal na to, až mi konečně někdo přijde říct, co s ním je, ale připadalo mi to jako celá věčnost. Začínal jsem pomalu zuřit. Konečně ale přišel doktor, který mi toho řekl tolik, že jsem se v tom ztrácel... nakonec jsem ale pochopil to, že má otřes mozku a nějaké pohmožděniny, ale jinak, že by prý měl být v pořádku. Chtěl jsem ho hned vidět.

Justin: Po tváři mi začaly téct slzy... je v pořádku? Nestalo se mu něco. Je vůbec tady? Strašně moc otázek, na které jsem neznal odpověď. Přál jsem si, aby tu byl... začal jsem usínat.

Brian: Chtěl jsem za ním jít, ale doktor mi říkal, že musí odpočívat, chápal jsem to, ale stál jsem si za svým. Po dlouhém přemlouvání mě k němu pustil. Když jsem stál před tím pokojem, na chvíli jsem ztuhl, ale nakonec jsem dokázal vzít za kliku a vejít.

Justin: Povzdechl jsem si. Ze spánku mě vzbudily mé slzy, které jsem si teď pořádně ani nedokázal otřít. Stále jsem mumlal jméno někoho, koho neskutečně miluju... chci ho u sebe.

Brian: Šel jsem k jeho posteli, skoro jsem našlapoval, abych ho nevzbudil. Došel jsem až k němu, ale to, co jsem uviděl, mě vyděsilo, tekly mu slzy a pořád opakoval mé jméno. "Justine?" zašeptal jsem a pohladil ho po vlasech.

Justin: Když jsem ucítil jeho dotek a uslyšel jeho medový hlas... tak strašně moc se mi ulevilo. Snažil jsem se otevřít oči a pokusit se o úsměv. "Hned se cítím lépe... když tu jsi," zašeptal jsem.

Exploze Babylonu tak trochu jinak... *1*

26. prosince 2017 v 18:40 | Klér a Janča |  Exploze Babylonu tak trochu jinak...
Milí čtenáři, jsem ráda, že vám múžeme ukázat úplně jiný styl psaní příběhů, než jste u nás obou zvyklí. Já i Janča jsme se u příběhu velmi bavily, (pokud Janču neznáte odkaz na blog ZDE) a nebylo úplně jednoduché to dát dohromady a dovést to do zdárného konce. A proto jsme teď velmi šťastné, že vám naše veledílo můžeme zveřejnit! <3
Přeji příjemné počtení!
PS: Brianova rozhodnutí činila Janča, a já psala za Justina. <3






Justin: Rozloučil jsem se s Brianem. Bylo mi strašně líto, že na té charitativní akci, co je v jeho Babylonu, nebude se mnou. Po jeho odjezdu jsem se sešel s kluky již v Babylonu.

Brian: Bylo mi hrozně, připravoval jsem se na svoji cestu, ale jediné, na co jsem dokázal myslet, byl Justin. Chtěl jsem ho zpátky, ale nebyl jsem schopný mu to říct.

Justin: Ben s Maikem nám došli pro pití. Emmett šel uvést na pódium další hvězdu, kvůli které je tu asi docela dost lidí. Po obrovském potlesku se rozezněla hudba a začal se ozývat ženský hlas.

Merry Christmas, Justin!

24. prosince 2017 v 12:00 | Klér |  Jednodílovky
JUSTIN

Pobrukoval jsem si vánoční písničky a zdobil jsem Brianův byt vánočními věcičkami a obrazy, co jsem nakreslil ve Vánočním stylu. Když tu se najednou otevřou dveře, ve kterých stojí Brian a jeho dnešní úlovek. "Justine?! Co to kurva je?" netvářil se moc nadšeně, strhl jeden řetěz. Trick se začal smát, "Sklapni!" okřikl ho. "Tak vysvětlíš mi to?!" hodil ten řetěz po mně. "Jen, jsem nám to tu chtěl trochu vyzdobit. Když... budou ty Vánoce," nervózně jsem se kousl do rtu. "Nám?!" zněl fakt naštvaně, vyprovodil tricka ze dveří. "Co si o sobě myslíš?" vrátil se zpět ke mně. "Není žádné my! Nejsme pár a já žádné svátky ani narozeniny neslavím, vzpomínáš?!" strčil do mě. Nic jsem neříkal, jen se díval do země. Vzal z věšáku mojí bundu, došel si pro mě, odvedl mě ke dveřím a vrazil mi bundu do rukou. "Vypadni!" zvýšil hlas. ,,Vypadni!" otevřel dveře a vystrčil mě. Zalily se mi oči, já si myslel, že když spolu bydlíme… tak asi ne. Při odchodu jsem slyšel, jak hlasitě nadává a všechno trhá a strhává. Otočil jsem se a odcházel, ani jsem nevěděl, kam půjdu. Za tři dny je štědrý den, doma se nemůžu ani ukázat… tak jsem šel do jídelny.

News *1*

16. prosince 2017 v 17:52 | Klér |  News
Milí čtenáři, dnes pro vás nemám moc dobré zprávy. Jistě si pamatujete na Georgeho Schickla, Emmettina milovaného partnera. Jehož představitel, herec Bruce Gray, zemřel ve středu po bitvě s rakovinou mozku, která metastázovala (rozšířila) po celém těle. Zemřel v krásném věku 81. let.

Requiescat in pace... Bruce Gray...

Více si můžete přečíst ZDE!


Kam dál