Prosinec 2017

Nový rok 2018

31. prosince 2017 v 18:37 | Klér |  Pro vás

Milí čtenáři,
rok 2017 bude již za pár hodin u konce a já bych vám strašně ráda chtěla popřát... všechno nejlepší a jak se říká... hlavně hodně zdraví v roce 2018!
A moc bych si přála, aby se vám nadále líbil tento blog, sice tu nejsem tak dlouho, ale jsem vděčná za jakýkoliv názor a přečtení!

Tak a zase v příštím roce! <3
PS: Nemohla jsem se rozhodnout, který je hezčí, tak tu jsou obě verze. :D Snad se také líbí.







Exploze Babylonu tak trochu jinak... *2*

29. prosince 2017 v 18:44 | Klér a Janča |  Exploze Babylonu tak trochu jinak...
Brian: Pořád jsem čekal na to, až mi konečně někdo přijde říct, co s ním je, ale připadalo mi to jako celá věčnost. Začínal jsem pomalu zuřit. Konečně ale přišel doktor, který mi toho řekl tolik, že jsem se v tom ztrácel... nakonec jsem ale pochopil to, že má otřes mozku a nějaké pohmožděniny, ale jinak, že by prý měl být v pořádku. Chtěl jsem ho hned vidět.

Justin: Po tváři mi začaly téct slzy... je v pořádku? Nestalo se mu něco. Je vůbec tady? Strašně moc otázek, na které jsem neznal odpověď. Přál jsem si, aby tu byl... začal jsem usínat.

Brian: Chtěl jsem za ním jít, ale doktor mi říkal, že musí odpočívat, chápal jsem to, ale stál jsem si za svým. Po dlouhém přemlouvání mě k němu pustil. Když jsem stál před tím pokojem, na chvíli jsem ztuhl, ale nakonec jsem dokázal vzít za kliku a vejít.

Justin: Povzdechl jsem si. Ze spánku mě vzbudily mé slzy, které jsem si teď pořádně ani nedokázal otřít. Stále jsem mumlal jméno někoho, koho neskutečně miluju... chci ho u sebe.

Brian: Šel jsem k jeho posteli, skoro jsem našlapoval, abych ho nevzbudil. Došel jsem až k němu, ale to, co jsem uviděl, mě vyděsilo, tekly mu slzy a pořád opakoval mé jméno. "Justine?" zašeptal jsem a pohladil ho po vlasech.

Justin: Když jsem ucítil jeho dotek a uslyšel jeho medový hlas... tak strašně moc se mi ulevilo. Snažil jsem se otevřít oči a pokusit se o úsměv. "Hned se cítím lépe... když tu jsi," zašeptal jsem.

Exploze Babylonu tak trochu jinak... *1*

26. prosince 2017 v 18:40 | Klér a Janča |  Exploze Babylonu tak trochu jinak...
Milí čtenáři, jsem ráda, že vám múžeme ukázat úplně jiný styl psaní příběhů, než jste u nás obou zvyklí. Já i Janča jsme se u příběhu velmi bavily, (pokud Janču neznáte odkaz na blog ZDE) a nebylo úplně jednoduché to dát dohromady a dovést to do zdárného konce. A proto jsme teď velmi šťastné, že vám naše veledílo můžeme zveřejnit! <3
Přeji příjemné počtení!
PS: Brianova rozhodnutí činila Janča, a já psala za Justina. <3






Justin: Rozloučil jsem se s Brianem. Bylo mi strašně líto, že na té charitativní akci, co je v jeho Babylonu, nebude se mnou. Po jeho odjezdu jsem se sešel s kluky již v Babylonu.

Brian: Bylo mi hrozně, připravoval jsem se na svoji cestu, ale jediné, na co jsem dokázal myslet, byl Justin. Chtěl jsem ho zpátky, ale nebyl jsem schopný mu to říct.

Justin: Ben s Maikem nám došli pro pití. Emmett šel uvést na pódium další hvězdu, kvůli které je tu asi docela dost lidí. Po obrovském potlesku se rozezněla hudba a začal se ozývat ženský hlas.

Merry Christmas, Justin!

24. prosince 2017 v 12:00 | Klér |  Jednodílovky
JUSTIN

Pobrukoval jsem si vánoční písničky a zdobil jsem Brianův byt vánočními věcičkami a obrazy, co jsem nakreslil ve Vánočním stylu. Když tu se najednou otevřou dveře, ve kterých stojí Brian a jeho dnešní úlovek. "Justine?! Co to kurva je?" netvářil se moc nadšeně, strhl jeden řetěz. Trick se začal smát, "Sklapni!" okřikl ho. "Tak vysvětlíš mi to?!" hodil ten řetěz po mně. "Jen, jsem nám to tu chtěl trochu vyzdobit. Když... budou ty Vánoce," nervózně jsem se kousl do rtu. "Nám?!" zněl fakt naštvaně, vyprovodil tricka ze dveří. "Co si o sobě myslíš?" vrátil se zpět ke mně. "Není žádné my! Nejsme pár a já žádné svátky ani narozeniny neslavím, vzpomínáš?!" strčil do mě. Nic jsem neříkal, jen se díval do země. Vzal z věšáku mojí bundu, došel si pro mě, odvedl mě ke dveřím a vrazil mi bundu do rukou. "Vypadni!" zvýšil hlas. ,,Vypadni!" otevřel dveře a vystrčil mě. Zalily se mi oči, já si myslel, že když spolu bydlíme… tak asi ne. Při odchodu jsem slyšel, jak hlasitě nadává a všechno trhá a strhává. Otočil jsem se a odcházel, ani jsem nevěděl, kam půjdu. Za tři dny je štědrý den, doma se nemůžu ani ukázat… tak jsem šel do jídelny.

News *1*

16. prosince 2017 v 17:52 | Klér |  News
Milí čtenáři, dnes pro vás nemám moc dobré zprávy. Jistě si pamatujete na Georgeho Schickla, Emmettina milovaného partnera. Jehož představitel, herec Bruce Gray, zemřel ve středu po bitvě s rakovinou mozku, která metastázovala (rozšířila) po celém těle. Zemřel v krásném věku 81. let.

Requiescat in pace... Bruce Gray...

Více si můžete přečíst ZDE!


Welcome home, Justin!

15. prosince 2017 v 20:20 | Klér |  Jednodílovky
První jednodílovka... snad se bude líbít. - Klér

BRIAN

Pomalu jsem ztrácel osoby, na kterých mi nejvíce záleželo... ty, které mě držely nad vodou. Michaela... teď tu jen sedím a dívám se do prázdného koutu. Nejvíce mě ovšem bolí ztráta Justina... kéž by tu teď jeden z nich se mnou mohl být... Michael mě nenávidí a Justin... ten si našel partnera, který mu dává to, co on vždy chtěl a já mu to nebyl... a ani nejsem schopný dát. Myslím, že za můj přístup k lásce můžou moji "nejlepší" rodiče... tolik zklamaní... tolik hádek. Nic z toho nebylo dobré, jen slzy a ubíjející bolest v srdci, která slovy pořádně vyjádřit nejde. A proto jsem si našel ověřený způsob, jak s někým být... ale vlastně ne... s nikým nejsem a ani nechci být. Jen si zašukáme, oba si z toho odneseme to nejlepší a víckrát už se vidět nemusíme. Jsme oba spokojení a šťastní.

Cítím prázdnotu… Justin tu prostě chybí. Je tu ticho, nikde nevidím ten jeho krásný úsměv. Praštil jsem sebou do postele a nechal jsem již slzám volný průběh. I Brian Kinney má také právo občas se složit, když tu nikdo není... a mám klid. Šel jsem si pak hodit sprchu. Prostě jsem stál a díval se do prázdna, při vzpomínce na to, co jsem tu prováděl s Justinem… najednou mě probral proud studené vody. Ihned jsem vypnul vodu a otřásl jsem se. Osušil jsem se a oblékl si boxerky. Zamířil jsem hned do postele, sám sebe překvapuji, že jsem nešel do Babylonu a neřešil problémy jako obvykle.

Má maličkost

13. prosince 2017 v 20:00 | Klér |  Má maličkost
Profile:


Jméno: Klára
Přezdívka: Klér (počeštěné anglické jméno Claire)
Narozeniny: 8. listopadu
Věk: 18 let

Koníčky:
Sportovní kynologie, práce s koňmi ze země a psaní příběhů. Ráda si taky hraji s grafikou, a miluju focení.

Queer as Folk:
Se seriálem jsem se seznámila asi dva roky zpátky. Ovšem do konce jsem jej dokoukala až letos. Dost mě vzalo to, jak to skončilo a tak jsem se uchýlila k tomu, že budu psát své vlastní konce a nejen to. I mnou vymyšlené příhody, které se mohly stát.

Za nedlouho jsem se ovšem začala bavit s Jančou ( z blogu: Queer As Folk - slash povídky odkaz ZDE), která mě tak trochu dokopala tyto příběhy ukázat internetu (ano... vím, zatím žádný není venku, ale brzy budou...) a také jí patří díky za pomoc s tímto blogem!

Pár slov na úvod

10. prosince 2017 v 19:24 | Klér |  Pro vás
Dobrý den, em... ne to je moc formální. Ahoj, hm... to je taky blbý, použiju raději něco neutrálního.

Zdravím všechny osoby, které se jakýmkoliv způsobem dostaly na tento blog. Jak již ze samostatného názvu blogu, či obrázků zde umístěných, jste jistě poznali, že se jedná o blog zabývající se Queer as Folk. Povídky, obrázky (nejen ty, co najdeš jen tak na netu, ale také, které sama zedituji), videa a zajímavé, em... tedy podle mě, články týkající se QAF, to vše a mnohem více tu můžeš najít. Také se budu snažit sledovat novinky z tohoto úžasného světa!
Jen nevím, jak to bude s pravidelností... nejsem zrovna tím člověkem, co se nudí a jen sedí stále doma.

Doufám, že se vám tedy bude můj blog líbit...

PS: 24. 12. 2017 - vyjde Vánoční story! <3