Exploze Babylonu tak trochu jinak... *4*

6. ledna 2018 v 19:30 | Klér a Janča |  Exploze Babylonu tak trochu jinak...
Brian: S Debbie jsme na něj koukali a nevěděli, co říct. Byl jako tělo bez duše... Jako podělanej duch. "Justine, zlatíčko, co se děje?" promluvila Debb a posadila se vedle něj.

Justin: Natiskl sem se na Briana, jak nejvíce to šlo. "Já... mám strach," šeptl jsem, bál jsem se i mluvit. Měl jsem, kurva, velkej strach, ale sám jsem nevěděl z čeho.

Brian: Neměl jsem slov... Justin je silný... Nerad dává najevo, že by se něčeho bál... Ale tohle... Nevěděl jsem, co na to říct. A Debb podle všeho taky moc ne... "Nemáš se čeho bát, Sunshine," pohladila ho po vlasech.

Justin: Přikrčil jsem se. "Asi bych měl dojít k nějakýmu podělanýmu psychologovi..." vydechl jsem. Jsem na to asi špatně.. moc špatně. "Briane... j-já, chci domů."

Brian: "Žádnýho psychologa nepotřebuješ," promluvil jsem rázně, začínal jsem toho mít dost. Ale Justin se najednou zvedl a šel pryč. S Debb jsme byli naprosto beze slov.



Justin: Vyběhl jsem z jídelny a měl namířeno zpět do loftu... myslel jsem, že po cestě umřu. Byl jsem podělanej strachy, bál jsem se každého prasknutí klacíčku a čehokoliv.

Brian: Byl jsem tak mimo, že mě nejdřív ani nenapadlo jít za ním, až Debb mě doslova hnala... Jenže bylo pozdě, byl pryč. "Je pryč," vrátil jsem se zpátky do jídelny. "No tak ho najdi!"

Justin: Doběhl jsem konečně domů, zamkl na dva západy a zatáhnul jsem všechna okna a z postele si udělal svoji pevnost. Srovnával jsem si dech.

Brian: Poslechl jsem ji, sice jsem nevěděl, kde ho hledat, ale musel jsem se o hledání alespoň pokusit. Použil jsem vylučovací metodu a nakonec jsem zamířil rovnou domů... fakt jsem doufal, že tam bude.

Justin: Po nějaké době se ozvalo praskání zámku... doufal jsem, že je to on. Schoval jsem se do postele. Nechci, aby mě takhle kdokoliv viděl..

Brian: Otevřel jsem dveře a když jsem u dveří uviděl jeho boty a bundu ulevilo se mi. Hned jsem šel do ložnice, byl tam, schovaný v peřinách zády ke mně... vypadal jak hromádka neštěstí. "Justine?"

Justin: Škubl jsem sebou a otočil jsem se za hlasem. "Briane... je mi to tak líto." vydechl jsem. Ano... vypadá to, že se ze mě stal ufňukaný buzík...

Brian: Lehl jsem si k němu a objal ho. Věděl jsem, že to potřebuje... a popravdě? Já to potřeboval taky. Musím mu zkrátka nějak pomoct, takhle ho nemůžu nechat být.

Justin: Zavřel jsem oči a tiskl se k němu, konečně jsem se zase cítil v bezpečí a trochu se uklidnil... "Díky... že mě necháš u sebe."

Brian: Zarazil jsem se... jak u sebe? Tohle je snad náš loft, ne? Vím, rozešel se se mnou, ale... teď jsme zase spolu. Řekl jsem mu konečně slova, která chtěl celou dobu slyšet... která mám na jazyku a na srdci už pěkně dlouho. Takže... tohle je zkrátka náš loft a je samozřejmostí, že tu bude. "Jsi tu doma," zašeptal jsem.

Justin: Snažil jsem se pousmát. "Prosím, polib mě," vydechl jsem. Já sám neměl odvahu to udělat. Polkl jsem a lehce mu prohrábl vlasy.

Brian: O tohle mě nemusel žádat dvakrát. Pomalu jsem se k němu přiblížil a jen se letmo dotýkal jeho rtů těmi mými... nakonec jsem to nevydržel a políbil ho... nejprve něžně... nakonec ale hladově a on se nebránil.

Justin: Konečně.... konečně jsem se uvolnil a zapomněl na strach. Zase mě přepadlo štěstí a vášeň. On je vše, co potřebuju... on je moje droga, psycholog... on je můj svět. Kdybych o něj přišel, jsem už mrtvý... "Miluju tě."

Brian: Ta slova mě zahřála u srdce. Konečně jsem zase viděl toho Justina, kterého znám a miluju. "Já tebe taky, Sunshine," usmál se a věnoval mi další vášnivý polibek. Něco mi říká, že tohle bude dlouhá noc.

Justin: Možná tohle je ten správný lék na moji úzkost a strach. Zkrátka, potřeboval jsem jeho... snažil jsem se znovu vzbudit tu vášeň ve mně.

Brian: Pomilovali jsme se... ano pomilovali. A Justin mi následně usnul v náruči. Konečně se uklidnil a zdálo se, že už všechno snad bude v pohodě. Následně jsem se spánku oddal i já.

Justin: Ráno jsem se vzbudil a postel byla prázdná, začal jsem lehce panikařit. "Briane?!" rozhlížel jsem se po bytě a doufal jsem, že je v koupelně.

Brian: Byl jsem v kuchyni a dělal si kafe, když v tom jsem uslyšel Justina křičet moje jméno, bodlo mě u srdce a hned jsem šel za ním. "Co se děje?"

Justin: Natáhl jsem k němu ruce jako malý dítě, co chce obejmout. Sedl si ke mně a objal mě. "Cítím se trochu lépe, ale ten strach... že zůstanu sám, je stále silnější než já," pošeptal jsem mu do ucha.

Brian: "Jsem tady," objal jsem ho pevněji. Začínám si myslet, že tohle bude mnohem složitější, než jsem si myslel. A bojím se, že nejsem schopný tuhle situaci nějak zvládnout.

Justin: Pomalu mě pustil, držel mě za ruku a vytáhl z postele. "Pojď se nasnídat. Včera si nic nesnědl," zněl starostlivě. Cítil jsem se špatně, doufám, že si to nedává za vinu.

Brian: Potřeboval jsem do něj dostat nějaké jídlo nebo by se mi k tomu všemu tady ještě složil. A to bych už vážně nezvládl. Naštěstí nijak neodmlouval a šel se mnou. V té snídani se ale doslova šťoural, jestli snědl tři sousta tak přeháním. Chtěl jsem už spustit, v naději, že můj křik třeba udělá zázraky... jenže najednou někdo zaklepal...

Justin: Lekl jsem se, jsem lekavější, než kdy dřív... strašně bych si přál, abych byl v pohodě. Ale prostě mi to nějak nejde. Napil jsem se džusu, co mi Bri připravil mezitím, co šel ke dveřím, aby se podíval, kdo klepal.

Brian: Byl to Maikey... jindy bych ho fakt rád viděl, ale právě teď se to vůbec nehodilo. "Co se děje? Můžu dál?" byl v šoku z toho, že mu stojím v cestě. "Teď se to moc nehodí," odpověděl jsem výmluvně. "Ahoj, Maikey," Justin najednou stál u nás.

Justin: Schovával jsem se za Briana... nevěděl jsem, co od Maikeyho očekávat. Bri mě držel za ruku, dosti pevně. Sám jsem z toho byl více, než v rozpacích, že mi tak mačká ruku.

Brian: Justin se za mnou schovával, jako by snad byl Maikey nějaký vetřelec nebo cizí člověk. Stiskl jsem mu pevně ruku ani nevím, proč jsem to udělal. "Je Justin v pohodě?" ptal se dost zaskočeně. "Jsem tady, můžeš se ptát přímo mě a ne Briana," Justin zničehonic na Maikeyho vystartoval.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 6. ledna 2018 v 21:51 | Reagovat

To je děs doufám že se z toho Justin dostane. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama