Exploze Babylonu tak trochu jinak... *8*

28. ledna 2018 v 11:00 | Klér a Janča |  Exploze Babylonu tak trochu jinak...
Justin: Obejmul jsem ho a hodil si přes něho nohu. Začal jsem mu laskat krk. "Tohle... asi bylo to, co jsem potřeboval," šeptl jsem.

Brian: Jo, i já tohle potřeboval, pomyslel jsem si, ale nějak jsem to nedokázal vyslovit nahlas. Místo toho jsem ho políbil a on mě k sobě přitáhl ještě blíž.

Justin: Cítil jsem se 1000x líp. Jeho malý polibek jsem protáhl do vášnivého líbání. Nechápal jsem, kde se ta energie bere, nebo, co to vše zlomilo.

Brian: Justin začínal být opět dravější a já jsem začínal ztrácet rozum... tohle jednoduše nebylo normální. Proto, i když jsem nechtěl, jsem se od něho odtáhl a zeptal se "Justine, co je s tebou?"

Justin: "Co by mělo být?" vůbec jsem ho nechápal. Oba jsme si strašně přáli, abych se vrátil do normálu a když už to vypadá, že se to povedlo, tak se mu to nelíbí?



Brian: "Neber mě špatně, Justine, ale... jednou se chováš tak a pak zase tak... nechci se bát toho, že na tebe zas přijde ta špatná nálada," připadal jsem si trochu jako cvok, když jsem to říkal, ale muselo to být řečeno.

Justin: Sundal jsem z něho nohu a jen vedle něj ležel. Nevěděl jsem, co mu na to říct, zaskočil mě. "Špatná nálada... to už doufám nepřijde... teď, teď jsem zmatený, Briane. A možná trochu zklamaný," šeptl jsem.

Brian: Okey, nevěděl jsem, že jsem toho řekl tolik špatného. Ale měl jsem za to, že teď bude lepší ho nechat vychladnout, tak jsem se otočil na druhej bok a šel spát, i když... usnout jsem fakt nedokázal.

Justin: Objal jsem ho zezadu a doufal, že mě nevyhodí z postele, usnout nebylo jednoduché... myslel jsem na to, jak bych se měl chovat.

Brian: Jeho objetí mě zaskočilo, bylo to to poslední, co bych právě teď čekal. Ale byl jsem za něj rád, opravdu jsem jeho blízkost potřeboval cítit. Chytil jsem ho proto za ruku a pevně mu ji sevřel.

Justin: Pousmál jsem se. Tohle mě dost uklidnilo. Začala mi být zima, lehce jsem se třásl. Bri nás tedy přikryl dekou. "Otoč se ke mně čelem, prosím."

Brian: Když to řekl, na chvíli jsem zaváhal, nebyl jsem si jistý, že jsem právě teď schopný dívat se mu do očí... ale na druhou stranu jsem přesně to potřeboval. Proto jsem udělal, co chtěl a když jsem ho uviděl, věděl jsem... že s ním chci opravdu strávit zbytek svého života "Vezmi si mě," vyhrkl jsem ze sebe najednou.

Justin: Tak... toto už bylo na mě vážně trochu... moc. Chvíli se člověk bojí cokoliv udělat, aby to zase nebylo špatně a on na mě přijde s tímto. Můj výraz musel být plný překvapení. Strnul jde a jen se mu díval do očí.

Brian: Sám sebe jsem šokoval tím, co jsem právě řekl... jako by to byla jen myšlenka, která se za žádnou cenu neměla dostat na povrch, ale bylo už pozdě, protože jsem to řekl a Justina tím očividně dost šokoval. "Vím, zním jako, že jsem se zbláznil... a pravděpodobně jo... ale chci si tě vzít."

Justin: Nahrnuly se mi slzy do očí. "Och... Briane..." vydechl jsem plný překvapení. Ne, že by to byla, bůh ví, jak romantická žádost o ruku, ale u Briana bych tohle nečekal. Ani ve snu by mě nenapadlo, že někdy vůbec řekne nahlas, že mě miluje, natož toto...

Brian: Začínal jsem vnitřně panikařit, na tohle většinou následuje odpověď Ano či Ne, ale Justin se zatím neměl ani k jednomu. Vím, moje žádost o ruku asi není ta nejkrásnější na světě, ale mám plusové body už jen za to, že k nějaké došlo... ale já to tak vážně chci... ať už to zní sebevíc pateticky, chci s ním strávit zbytek svého života. "Takže?" zeptal jsem se nervózně.

Justin: Nadechl jsem se. "Ano. Ano! Vezmu si tě," skočil jsem mu po krku, byť jsme leželi a začal jsem ho líbat. Bože můj... ani můj nejdivočejší sen se tomuto nemůže rovnat! "Miluju tě," šeptl jsem a velmi silně ho objal.

Brian: Zaskočil mě, ani za boha jsem nečekal, že bude souhlasit... ještě, aby jo, kdo by si mě mohl chtít vzít, proboha? No, on očividně jo... a já jsem teď ten nejšťastnější chlap na světě! "Miluju tě, Sunshine."

Justin: Nedokázal jsem slovy popsat, jak jsem se cílil, tak jsem mu to dokazoval doteky a líbáním. Asi jsme se oba pravděpodobně zbláznili. Najednou se Brian zarazil. Ale ne... přestal jsem ho líbat. "Ještě řekni, že tohle bylo jen ze srandy..." musel jsem znít zoufale.

Brian: "Ne... nikdy," odpověděl jsem rázně. Chtěl jsem si ho prostě prohlídnout a vpíjet se do jeho krásy. Usmál jsem se, byl jsem jednoduše bezhlavě zamilovaný do tohohle vytrvalého malého studentíka, který mi obrátil život vzhůru nohama.

Justin: Ani si nedokáže představit, jak moc se mi ulevilo. Vzal mě za ruku a navedl mě tak, abych si na něho sedl obkročmo. Usmíval jsem se, na bříšku jsem mu dělal prsty srdíčka.

Brian: To, co jsme právě dělali, bylo možná směšně romantické, ale bylo mi to fuk... já si to užíval.. já to miloval... a nechtěl jsem, aby to někdy skončilo. Justin byl všechno, co jsem celý svůj život hledal a potřeboval a teď už to konečně vím.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 30. ledna 2018 v 21:04 | Reagovat

Krásná kapitolka moc za ní dík. :-D  :-P

2 Klér Klér | Web | 30. ledna 2018 v 21:11 | Reagovat

Jsme rády že se líbí. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama