Vracím se do Pittsburghu! *4*

28. března 2018 v 10:00 | Klér |  Vracím se do Pittsburghu
JUSTIN

Už jsem se oblékal, že půjdu na tu prohlídku domu, který pro nás vybrala Jennifer, když tu mi zvonil telefon. Podíval jsem se na jméno volajícího: "Brian".

J: "Ahoj, Bri, děje se něco?" zvedl jsem to překvapeně.
B: "Justine, prosím, nechoď na žádnou prohlídku domu," řekl vystrašeně.
J: "Proč? Stalo se něco?" dost mě znepokojil.
B: "Měl jsem zlý sen. A navíc... mám stále Britin... není třeba nic jiného," vydechl.

Počkat... on si nechal Britin, i přes to, že jsem odletěl? Teď jsem nevěděl, co si myslet. "Dobře, nepůjdu," vydechl jsem plný překvapení. Rozloučil jsem se s ním a zavěsil. Co to mělo sakra znamenat? Zavolal jsem Jennifer, aby prohlídku a celkový zájem o dům zrušila, že už dům máme. V hlavě mi šrotovalo, proč si jen Britin nechal. A co, že se mu zdál hnusný sen, vždyť nikdy na sny nedával... zůstal jsem oblečený a vydal jsem se za ním do nemocnice.



"Ahoj, Briane," usmál jsem se na něho, bože... proč vypadá tak sexy v tom nemocničním? "Sunshine!" usmál se. Přišel zrovna doktor, "A, pan Taylor," usmíval se, tak to vypadá, že bude Brian v pořádku. "Mám tu výsledky nějakých vyšetření. A vše je na dobré cestě. Jen musíte projít několika chemoterapiemi," prohlížel si nějaké papíry. "A kdy mě odtud pustíte?" zajímalo Briana. "Docela brzy, tak za týden byste mohl domů," usmál se. Tak strašně se mi ulevilo, chytil jsem jej za ruku. Po chvíli nás doktor opustil, tolik dobrých zpráv. "Ani nevíš, jak strašně moc se mi ulevilo," sklonil jsem se pro pusu. Jen se usmál. Vrtalo mi v hlavě, proč si ten Britin nechal. Podíval jsem se mu dlouze do očí. "Justine, vypadáš... nějak zmateně, děje se něco?" až tak průhledný jsem... "No, dost si mě zaskočil. A taky... proč sis nechal Britin? Vždyť... si nikdy nemohl vědět, že se vrátím. Že budeme spolu," řekl jsem nejistě, Brianův úsměv se na to hned vytratil. "Doufal jsem, že se vrátíš," sklopil zrak. Ale ne... až teď mi došlo, jak to vlastně vyznělo. "Briane..." zvedl jsem mu prsty jemně bradu, "chci s tebou být. Nic víc si nepřeju," políbil jsem ho, nejdřív jemně a pak jsem polibek prohloubil, aby si nemyslel, že to bylo jen tak. Usmál se na mě, když jsem se od něho odtáhl. "Ani nevíš, jak velký kámen ze srdce mi spadl, když jsem zjistil, že budeš v pořádku," Přitulil jsem se k němu tak, abych mu neublížil.

Tak a teď mi bude ve spaní bránit už jen Maikey... zajímalo by mě, co s ním je, ale Briana s tím dneska nechci zatěžovat a možná mu vůbec nic říkat nebudu, nechci mu kazit náladu. Strávil jsem u něho odpoledne. Se slovy "Miluju tě," jsem od něho odcházel. A pokusil se Maikeymu znovu zavolat, ale řeklo mi to, že číslo neexistuje. On si mě zablokoval? Bože, co se to s ním děje? Nedalo mi to, vypravil jsem se na jeho starou adresu. Ale bydlel tam úplně jiný pár. Byl jsem z toho úplně v háji, moje myšlenka, že bychom dali Rage znovu dohromady, se rozplývala. Nejhorší však bylo, že nový majitelé také neměli tušení, kam se odstěhovali. Až teď mě napadlo, že bych mohl zavolat Benovi. Po několika pípnutí se ozval Benův hlas. "Ahoj, Bene, tady Justin," řekl jsem šťastně, že to zvedl. "Justine? Páni o tobě jsem už dobré dva roky neslyšel nic," uchechtl se, "jak se vůbec máš?" musel jsem se usmát. "Já, skvěle... Brianovi už je lépe. Vlastně... věděl jsi, že znovu prochází rakovinou?" vydechl jsem. "Ne, nevěděl," řekl velmi překvapeně. Tak jsem si sedl na lavičku... toto bude na dlouho. Začal jsem mu vyprávět všechno, co jsem stihl za těch pár dní, co tu jsem, postřehnout. Až jsem se konečně dostal k jádru věci, proč mu volám. "Justine... já a Michael... už spolu ale tak rok nejsme," úplně jsem ztuhl, tyhle dva.. že se rozešli? Vždyť byli pomalu všem vzorem. Nemohl jsem tomu uvěřit. "Proboha, co se stalo?" řekl jsem úplně vyděšeně. "Víš, ono bude asi lepší, když přijedeš ke mně a můžeme si pořádně promluvit," souhlasil jsem, poslal mi v SMS svoji novou adresu.

Zaplatil jsem si taxy a nechal se tam odvést, nebylo to zrovna blízko, odstěhoval se až za hranice Pittsburghu. Nevěděl jsem sice, proč tak daleko. Ale budiž. Sice jsem Brianovi slíbil, že za ním večer ještě přijdu, ale zavolal jsem mu, že musím pomoct Debbie, tak ať mě nečeká. Vzal to, nechtěl jsem mu lhát, ale jinak to prostě nešlo. Ben mě velmi mile přivítal, rád jsem viděl i Huntera.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 29. března 2018 v 15:06 | Reagovat

Parádní část! O_O  :-)

2 Karin Karin | 3. dubna 2018 v 23:10 | Reagovat

Je fajn že je Brian v pořádku ale co je z Maikeym? O_O  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama