Duben 2018

Vracím se do Pittsburghu! *6*

16. dubna 2018 v 19:20 | Klér |  Vracím se do Pittsburghu
JUSTIN

Byl jsem z toho úplně v háji. Nikdo nemluvil... až najednou... "U jeho těla.. se našel i dopis pro Briana," přerušil ticho Ben. V tu chvíli jsem málem spadl ze židle. Úplně jsem ztuhl... t-to snad ne. Bylo mi najednou tak špatně ze mě samotného. "A otevřel si ho?" vyhrkla ze sebe Debbie. Ben jen zakroutil hlavou, v tu chvíli se mi do očí nahrnula další várka slz. Nebýt mě, nic by se nestalo. Myslím si že všichni okolo tohoto stolu to ví... ví to, co si myslím. "N-neměl... jsem... se plést Brianovi do života…" zlomil se mi hlas. "Ale, Sunshine?! Co to povídáš..." objala mě Debbie, když jsem se chystal k odchodu. "Ty jsi to
nejlepší, co toho zmetka mohlo potkat. Ty jediný si v něm dokázal probudit to jeho ledové srdce, které... po tvém odchodu pomalu zase začalo zamrzat," vydechla a stiskla mě silněji. Také jsem ji objal a začal ji brečet do trička.

Vracím se do Pittsburghu! *5*

4. dubna 2018 v 11:11 | Klér |  Vracím se do Pittsburghu
JUSTIN

Otevřely se dveře a Ben mě beze slova objal a dlouze držel. Až mě to zaskočilo. Ale nebránil jsem mu, cítil jsem, že to potřebuje. Na oplátku jsem jej objal taky. Slyšel jsem, jak popotáhl. Asi se mám na co těšit. Když mě pustil, pozval mě dovnitř. "Ahoj, Huntere," mávl jsem mu a usmál se. "Ahoj, Justine," vstal z křesla a šel mě také obejmout. "Posaď se u nás, máš žízeň?" zeptal se zdvořile Ben, posadil jsem se. "Ne, nemám," pousmál jsem se. Jejich nový dům na mě působil ponurým dojmem. Vše bylo strašně tmavé, žaluzie téměř zatažené. "Jak je na tom Brian?" posadil se vedle mě. "Jo, už vypadá o moc lépe, než když jsem ho viděl poprvé." Alespoň to mu na chviličku vykouzlilo úsměv na tváři.