Vracím se do Pittsburghu! *5*

4. dubna 2018 v 11:11 | Klér |  Vracím se do Pittsburghu
JUSTIN

Otevřely se dveře a Ben mě beze slova objal a dlouze držel. Až mě to zaskočilo. Ale nebránil jsem mu, cítil jsem, že to potřebuje. Na oplátku jsem jej objal taky. Slyšel jsem, jak popotáhl. Asi se mám na co těšit. Když mě pustil, pozval mě dovnitř. "Ahoj, Huntere," mávl jsem mu a usmál se. "Ahoj, Justine," vstal z křesla a šel mě také obejmout. "Posaď se u nás, máš žízeň?" zeptal se zdvořile Ben, posadil jsem se. "Ne, nemám," pousmál jsem se. Jejich nový dům na mě působil ponurým dojmem. Vše bylo strašně tmavé, žaluzie téměř zatažené. "Jak je na tom Brian?" posadil se vedle mě. "Jo, už vypadá o moc lépe, než když jsem ho viděl poprvé." Alespoň to mu na chviličku vykouzlilo úsměv na tváři.

"To je dobře," pohladil mě po rameni. "Děje se něco?" vydechl jsem, Ben sklopil zrak. "Povím ti to o Maikeym," podíval se na Huntera, ten se zvedl a někam odešel. Vrátil se s kapesníčkama. "Jak si odjel do New Yorku, Michael se úplně změnil. Opět se v něm probudila touha po Brianovi..." to snad... "začal ho uhánět, ale čím více do něho Michael ryl, tím více se Brian uzavíral do sebe. Tvůj odchod ho úplně zlomil. S nikým dlouho nemluvil, pořádně nevyšel z loftu," zakroutil hlavou. To mě uzemnilo do pohovky ještě víc. Nevěděl jsem, co si myslet. Vždyť... to byl v podstatě jeho návrh, abych odletěl... nemohl jsem uvěřit tomu, co Ben říkal... čím více mi líčil, jak se Maikey a Brian cítili, tím víc mi bylo do breku. "A já už to pak nevydržel a opustil ho... a odstěhoval se sem," sklopil hlavu. "A já už tam nemohl vydržet, byl jím tak zaslepený... tak jsem se přestěhoval sem," povzdechl si Hunter.

Bylo mi zle... za všechno jsem mohl já. Slzy si pak už dělaly, co chtěly a začaly se kutálet po mých tvářích. "A-ale to nejhorší… přijde až teď," zvedl se a sáhl na poličku pro nějaký papír. Podal mi ho. Byl to dopis od Michaela... začal jsem ho číst. "T-to snad ne?" vykoktal jsem a podíval se na něho. Byl to dopis na rozloučenou.

Maikeyho dopis:

"Ahoj, Bene,

Vím... byl jsem strašný idiot, neměl jsem právo ti říkat tak, jak jsem ti říkal. Byl jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo a já to všechno podělal. Jsem ten největší kretén. Mohlo by mi být jasné, že Brian se mnou mít nic nebude. A tato věčná samota mě ničí, nedokážu se ti už podívat do očí.

Prosím, opatruj se a dej pozor na Huntera.

Loučím se s vámi... tvůj, již bývalý, Michael..."

Začal jsem se klepat. "V-vždyť... není jistý... ž-že už není. M-musíme ho najít," Ben jen zakroutil hlavou. "Volala mi policie," taky se už neudržel a rozbrečel se. Hunter ho přišel obejmout. "Debb už to ví?" to ji úplně zničí. "N-ne... neměl jsem zatím odvahu jí to říct." šeptl. Ani se mu nedivím. Co teď budeme dělat... "Za Debbie půjdu s tebou. Měla by... měla by to vědět," stěží jsem to řekl. Pomohl jsem mu se obléct, bylo vidět, že je z toho úplně v prdeli... vzali jsme dopis a šli k autu. "A Brian?" jen zakroutil hlavou, měl by to ale vědět i on, byl to jeho nejlepší přítel... ale to by mu teď asi jen přitížilo. Nejtěžší stejně bude to říct Debb. Nasedli jsme do auta, Ben nebyl schopen řídit, tak jsem to musel dořídit já.

Naštěstí byla doma. Zazvonili jsme. Otevřela s úsměvem, ale když uviděla naše tváře, úsměv ji zmizel. "Proboha, co se stalo?" pustila nás dovnitř. "Bude lepší, když se na to posadíme," řekl jsem. Šli jsme si tedy všichni sednout ke stolu v kuchyni. "Debbie, je mi to strašně líto," Ben úplně sesypal. Jen ji podal dopis, co mačkal v ruce. V tu chvíli, co dopis dočetla, málem omdlela. Musel jsem ji přidržet. Hunter ji nalil sklenici studené vody. Tohle nemohlo dopadnout jinak. Nikdo nemohl mluvit, jen se ozývalo bolestné sténání a popotahování. I mě z toho bylo celkem zle, vše jsem si dával za vinu. Nebýt mě, nic by se nemuselo stát.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 5. dubna 2018 v 22:04 | Reagovat

Tak tohle je moc smutné. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama