Vracím se do Pittsburghu! *6*

16. dubna 2018 v 19:20 | Klér |  Vracím se do Pittsburghu
JUSTIN

Byl jsem z toho úplně v háji. Nikdo nemluvil... až najednou... "U jeho těla.. se našel i dopis pro Briana," přerušil ticho Ben. V tu chvíli jsem málem spadl ze židle. Úplně jsem ztuhl... t-to snad ne. Bylo mi najednou tak špatně ze mě samotného. "A otevřel si ho?" vyhrkla ze sebe Debbie. Ben jen zakroutil hlavou, v tu chvíli se mi do očí nahrnula další várka slz. Nebýt mě, nic by se nestalo. Myslím si že všichni okolo tohoto stolu to ví... ví to, co si myslím. "N-neměl... jsem... se plést Brianovi do života…" zlomil se mi hlas. "Ale, Sunshine?! Co to povídáš..." objala mě Debbie, když jsem se chystal k odchodu. "Ty jsi to
nejlepší, co toho zmetka mohlo potkat. Ty jediný si v něm dokázal probudit to jeho ledové srdce, které... po tvém odchodu pomalu zase začalo zamrzat," vydechla a stiskla mě silněji. Také jsem ji objal a začal ji brečet do trička.

"Ale... k-kdybych... tu nebyl... stále... by jsi..." nedokázal jsem tu větu ani dokončit. "Za to nemůžeš... měl to říct..." šeptla mi do ucha, zlomil se jí hlas. Ani nevím, jestli jsem se cítil lépe nebo ještě hůř. "Neměl jsem... odcházet," šeptl jsem. "Přestaň se obviňovat!" plácla mě po zádech. Jak já tu ženskou obdivuju. Ať se děje, co se děje... vždy stojí při své rodině. A jsem neskutečně vděčný za to, že mohu stále být jejím čelem a že se ke mně nikdy neobrátila zády... k nikomu se nikdy neobrátila zády. To je prostě naše Debb.

Věděl jsem však jedno... Briana to úplně zničí... což mi trhalo srdce ještě víc. A věděl jsem, že nebudu schopný mu to říct. Ben z kapsy vytáhl lehce zakrvácenou obálku, na které bylo velkým písmem napsáno "BRIANOVI". Píchlo mě u srdce ještě víc. "Otevřeme to... nebo to necháme otevřít až Briana?" zeptal se tiše Ben. Vůbec jsem nevěděl, jak reagovat, chtěl jsem to otevřít... ale... něco mi říkalo, že bych neměl. Nikdo se k tomu neměl, já jen dokázal zírat na tu krví potřísněnou obálku. Raději jsem ani nechtěl vědět, co si vlastně udělal.

"Měli... bychom se pořádně vyspat. Z-zítra… se uvidí," řekl Ben a zvedl se. "To zní rozumně," vydechla Debbie. "Prosím, tu obálku tu nenechávej," strčila ji k němu. "Debb?" šeptl jsem. "Huh?" otočila se ke mně. "Můžu... si tu ustlat na gauči?" jen se lehce usmála a přikývla. Úsměv ale hned zmizel. Věděl jsem, že kdybych nezůstal u Debbie, šel bych se opít do němoty. Ale teď mě Brian bude potřebovat víc, než kdy dřív. Musím tedy zůstat tak nějak při smyslech a být silný za nás za oba.
Přinesla mi deku a polštář, dala mi pusu na čelo a popřála mi dobrou noc. Já nemohl zamhouřit oči. Kdykoliv se mi totiž předtím podařilo usnout, měl jsem noční můru o tom, jak vraždím... a nakonec se sám zabiju přímo před Brianem. Sám sebe jsem budil vlastním křikem, chudák Debbie, ta nemůže spát kvůli mně. "Sunshine?" zaslechl jsem její tichý hlas. Posadil jsem se a podíval se na ni, stála na schodech v županu, "Moc se ti omlouvám... mám samé noční můry," sklopil jsem pohled do klína. Přišla ke mně a pohladila mě po zádech. Jediné, na co jsem v tu chvíli začal myslet, bylo... jak to říct Brianovi.
Přisedla si ke mně. "Máš strach o Briana, že?" Jen jsem přikývl. Bylo mi děsně. "Když jsem od něho naposledy z nemocnice odcházel... naznačil jsem mu totiž, že si nejsem úplně jistý, jestli s ním chci znovu být," šeptl jsem, strašně mě pálily oči. "Naprosto tě chápu, Justine," pohladila mě po rameni. Zvedl jsem k ní zoufalý pohled. "Kdo mu to řekne?" vyhrkl jsem ze sebe rychle, ale jak se zdá, nejsem jediný, kdo si tu otázku klade. Ale... asi bych to měl udělat já. A nastanou tak dvě možnosti toho, co se stane... buď mě okamžitě bude chtít odstřihnout ze svého života, znovu, anebo ho to zničí a bude mě potřebovat jako nikdy předtím. Děsil jsem se ale obou verzí, avšak stejně se mnou musí jít i Ben. "Vyřešíme to ráno, ano?" zvedla se a šla do kuchyně. Přinesla mi sklenici vody: "Tady máš prášek na spaní, já si taky vezmu jeden," podala mi pilulku. Normálně bych protestoval, ale teď to opravdu potřebuji, tak jsem pilulku spolkl a zanedlouho usnul.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Středa v 20:18 | Reagovat

Bulím bulím. O_O  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama